Správa rodinných peněz není jen o číslech. Bohužel je o emocích pramenících z předchozích zkušeností a hluboce zakořeněných návyků. Jakmile se ve vztahu střetnou dva odlišné finanční světy, je to zdrojem napětí. Jak se s tím vypořádat?

Rozdílné finanční světy

O mužích a ženách se říká, že jsou to dva rozdílné světy. Je to zřejmé i v přístupu k rodinnému hospodaření. Každý si do vztahu přináší vlastní finanční historii, představu a návyky. Promítá se vliv rodičů i to, zda měli doma zkušenosti s občasným nedostatkem nebo naopak přílišnou hojností. V partnerském soužití se mohou potkat dva, kteří mají o nakládání s penězi zcela odlišnou představu. Jeden vnímá peníze jako prostředek ke svobodě a touží utrácet za zážitky, pro druhého jsou zdrojem jistoty a chtěl by vytvořit především stabilní rodinné zázemí. Jeden chce investovat a spořit, druhý utrácet a žít přítomností. První má plány na pět let dopředu a druhý je schopný utratit celý příjem za pár dní.

Rozdíly začnou vyvolávat trhliny v soužití zejména ve chvíli, kdy partneři o citlivém tématu vzájemně nekomunikují nebo když očekávají, že druhý má stejné nastavení.

Peníze jako rozbuška

V každé domácnosti jsou ukryté problémy, které spouštějí napětí. S penězi je jich spojeno hned několik. Jeden z partnerů může vydělávat víc, přispívat víc na domácnost a druhý má pocit zahanbení. Někdo považuje drahý nákup za odměnu po celém náročném týdnu, druhý jej vnímá jako zbytečný luxus. Jeden by nákladnou investici řešil dlouholetým spořením, jiný nemá problém se sjednáním rychlého úvěru.

Najít společnou řeč znamená, že každý z partnerů pojmenuje vlastní finanční typ. Zda je šetřílkem, stratégem, investorem nebo nadšeným požitkářem tíhnoucím ke spontánním útratám.

Kompromisy a společný postoj

Pojmenování osobnosti odhalí, jakým způsobem budou lidé s penězi nakládat. Pak je snadné předvídat možná úskalí. Šetřílek by měl být ochotný akceptovat určitou míru nezodpovědných útrat, spontánní požitkář by měl respektovat částku, která bude odcházet na pravidelné úspory. Pokud ve vztahu nejsou děti, pomáhá i domluva, jaká výše útraty spadá pod souhlas obou a kolik peněz má každý k dispozici na vlastní spotřebu.

Správa a plánování

Jednou týdně, nebo minimálně jednou měsíčně, by si měli partneři vyměnit informace ohledně úhrady závazků, zaplacených výdajů a říci si krátký plán na příští období. Zda je čeká některý z velkých výdajů, kdy budou plánovat dovolenou, co je potřeba aktuálně uhradit, jestli pokračují v pravidelném spoření atd. Podobný, pravidelný rozhovor posiluje partnerský dialog a pomáhá předcházet drobným neshodám, které mohou později přerůst do velkého konfliktu. Partneři jsou týmem, kteří vědí, jak na tom domácnost je po finanční stránce a kam společně směřují.

Velké rozdíly, pevný vztah

Některé rozdíly jsou špatně překlenutelné a je potřeba se vypořádat s vysokým stupněm odlišnosti. Například pokud někdo tají dluhy nebo chorobně utrácí. Pak je třeba rozhodování opřít o fakta a nevměšovat do diskuzí pocity. Je třeba vytvořit pevný finanční systém a realistický plán na úhradu závazků a spoření. Někdy pomáhá externí poradce, nastaví systém jako nezávislá osoba s nezaujatým pohledem.

Pravidlo otevřené komunikace a jasných dohod vede ke stabilnímu rodinnému rozpočtu a k posílení partnerství.